Jak je to vlastně s tou úpravou tratí…?

Tereza Orosová  Sdílet článek na nebo

Příroda nám dává tuto zimu trochu zabrat. Co si budeme povídat, letošní zima zkrátka stojí za nic. Borci, co pro vás připravují tratě na Novoměstsku …

Jak je to vlastně s tou úpravou tratí…?

Příroda nám dává tuto zimu trochu zabrat. Co si budeme povídat, letošní zima zkrátka stojí za nic. Borci, co pro vás připravují tratě na Novoměstsku jsou zklamaní stejně jako vy. I když je to dřina, dělají to pro běžkaře rádi.

Přinášíme něco málo čtení při tom čekání na přírodní sníh:

O rolbách, rolbování a úpravě tratí

Lyžaři si často stěžují, proč nejsou zase upravené běžecké stopy. Tuší však, za jakých podmínek je vhodné vyjet s rolbou, případně kolik úprava tratí a provoz rolby stojí?

Zjednodušeně by se dalo říct, že upravovat by se mělo vždy, když napadne čerstvý sníh a když je trať provozem lyžařů výraznějším způsobem „oježděná“. Dále také v případě, pokud bylo přes den nad nulou a v noci se ochladilo. Takže ideálně každý den večer nebo v noci, jestliže v předpovědi nehlásí sněžení či déšť.

Jak připravit tratě

Příprava běžeckých tratí je docela složitá věc postavená na poměrně jednoduchém principu, pokud jde o přírodní sníh. Úprava spočívá v tom, že po napadnutí sněhu je potřeba zvýšit jeho hustotu. Hustota prašanu je zhruba 100 kg/m3, hustota technického sněhu 500 kg/m3. K hustotě sněhu technického bychom se měli prvotní úpravou přírodního v ideálním případě blížit, aby trať byla tvrdá, nebořily se hůlky ani lyžař a dobře se jelo. To se nám ale asi těžko povede bez oblevy a deště, takže před oblevou se nám čerstvě napadaný sníh povede „zahustit“ asi na polovinu objemu. Pokud budeme uvažovat o úpravě rolbou, tak toho dosáhneme jednak mechanickým pojezdem pásy, ideální situace nastane, jestliže je dostatek místa na několik průjezdů rolbou, aby v dalším průjezdu pás upravil místo, které zůstalo při prvním průjezdu mezi pásy, ale hlavně frézou. To je zařízení, které má rolba za sebou a v kterém se točí „oježená“ trubka. Díky ní se z prašanu vytlačí přebytečný vzduch a sníh se stává pevnějším. Ale je ho také menší vrstva, samozřejmě. Má to stejný efekt, jako když před domem uklízíte sníh frézou, a z velké plochy vám nakonec zbude malá kupička sněhu tvrdého jako kámen.

Když máme sníh dostatečně zhutněn (a jeden průjezd rolbou k tomu určitě nestačí, pro opravdu tvrdou trať jsou zapotřebí přibližně 3 průjezdy), je zase nutné do takto upravené trati nezasahovat příliš do hloubky. Jestliže je mrazivé počasí nebo alespoň zlehka pod nulou, tak za několik hodin po „rozrytí“ povrchu trati pásy rolby a frézou, a následném přejetí polyuretanovým finišerem s klasickým manšestrem (případně vyříznutím stopy), trať „vymrzne“ a je skvěle připravena odolávat náporu lyžařů. Proto se tratě upravují večer a v noci, aby povrch mohl vymrznout. Pokud však do takto připravené trati na další den vjedete s čelovkou, krom toho že si moc nezalyžujete (boří se to na bruslení a na klasiku smeká), tak hlavně všem, kteří pojedou ráno po vás, požitek z jízdy v pěkné stopě nebo na manšestru výrazně zkazíte. Problém nastává, když přijde obleva, nebo začne pršet. To potom úpravou provzdušněná horní vrstva trati výrazně rychleji odtává. Někdy se stane, že přijdete po celonočním dešti ráno na trať a není upraveno. Nemusí to být způsobeno tím, že se rolbař zapomněl v restauračním zařízení, ale zřejmě má moudrého šéfa, který upřednostnil okamžitý efekt upravené tratě před faktem, že bude možné, sice hůř, ale přesto lyžovat i pozítří.

Záludnosti číhající na rolbaře

Občas není úprava jednoduchá, zvlášť jedná-li se o čerstvě napadený sníh, který se hodí k výrobě sněhuláků. Ten totiž výborně drží u sebe, ale ne na podkladu a dřív, než se vám ho povede frézou upravit, tlačíte před ní lavinu. Navíc málokdo tuší, že z rolby toho potmě dozadu není moc vidět, zejména pokud se musíte vejít na cestu, která je užší než šířka zadního finišéru. Poté máte dost starostí, abyste přední radlicí nevzali strom, což většinou zjistíte až druhý den, když si jdete zalyžovat. Takových rolbařů však moc není a je to škoda, protože jenom zpětnou vazbou se lze zlepšovat v rolbařské praxi. Na druhou stranu, když rolbař upravuje půlku Jizerských hor celou noc, asi těžko se mu bude chtít ráno na lyže.

Kolik „žere“ rolba

Pokud budeme brát v úvahu stroj určený pro běžecké tratě PistenBully 100, tak jeho spotřeba je kolem 13 litrů na hodinu. Když však chcete pěknou stopu (nejlépe dvě) a ještě pistu na bruslení, musíte jet s ohledem na šířku stroje dvakrát (pouze v nejširším provedení zvládá tento stroj jakž takž širokou pistu a jednu stopu na klasiku), rychlost úpravy nepřevýší 10 km/h. Cenu nafty si dovedete spočítat, to je asi 400 Kč/h, ale to není jediný výdaj. S rozumnou mírou rezervy na provoz a opotřebení (bez započítání nákladů na pořízení stroje, které jsou více než pět milionů korun), činí náklad na provozní hodinu 1 500 Kč. Jestliže bychom do předpokládané „rozumné“ životnosti 5 000 motohodin započetli i náklady na jeho pořízení, vyjde nám 2 500 Kč/h. Kdyby někdo zapochyboval a myslel, že „velkou sjezdovkovou“ rolbou to vyjde levněji, tak sice nemusíte jezdit dvakrát, ale stroj má dvojnásobnou spotřebu, takže to stojí dvakrát tolik a opět to vyjde nastejno.

Kolik stojí rolba a její údržba

Nejlevnější „běžecká“ jednomístná rolba PAANA (v současné době vím o třech kusech v ČR) vypadá v porovnání s rolbou na sjezdovky jako dětská hračka a stojí těsně pod 3 miliony Kč bez DPH. Běžnou běžeckou rolbu PistenBully 100 lze pořídit kolem 5 milionů, největší stroje na sjezdovky stojí kolem 10 milionů. To jsem uváděl ceny „červených“ (PistenBully) roleb, „stříbrné“ (Prinoth) ve srovnatelné velikosti se dostanou na podobné částky. Pokud nepotřebujete najíždět stovky kilometrů tratí jednou za týden, jak to mají rády všechny propagační materiály, ale stačí vám každý den upravit areál s pěti kilometry tratí, můžete použít různá „udělátka“ za skútr či čtyřkolku. Nejlepší je určitě to, které máme ve Vrchlabí, což je vlastně přívěsná fréza, jak ji známe z rolby. Součástí je vlastní spalovací motor s hydraulickým přenosem výkonu motoru na frézu a stopovačem. Šířka frézy je 1,8 m, přičemž celková šířka zařízení činí 2,4 m. Na dva průjezdy máte stopu a pistu na bruslení. I se čtyřkolkou se vejdete do 600 000 Kč a čtyřkolku navíc můžete využít i v létě. Když vás někdo neuvidí jezdit po trati večer, těžko uvěří, že to nebyla rolba. Navíc s ohledem na hmotnost zařízení a vzorek pásů čtyřkolky si trať nerozvrtáte, takže v závěru zimy, kdy nemrzne ani v noci, je to ideální zařízení, díky kterému vám sníh vydrží co nejdéle.

Pokud se nevyskytne zásadnější problém, větší „provozní“ údržba rolby je vždy po sezóně, i s výměnou provozních kapalin. Běžnou údržbu zvládne šikovný důchodce, složitější práce samozřejmě servis, jehož cena poměrně koresponduje s tím, kolik nový stroj stojí. Obecně lze říci, že jakmile jezdíte po upravovaných tratích v běžeckém areálu, není vyjma provozních kapalin a běžného spotřebního materiálu opotřebení velké. Pokud se ale každý pátek vydáváte na 100 km po horách, šance, že trefíte pařez, zapadlý strom, nebo že občas taky někde nebude sníh je výrazně větší. A úměrně s tím roste riziko, že budete muset vyměnit nějakou součást v řádech stovek tisíc.

Pásy na rolbě jsou prakticky nezničitelné. Když je nedostatek sněhu, může rolba přejet i po asfaltu a zcela překvapivě to více škodí asfaltu než rolbě. Obvykle v pásech bývají hroty, aby rolba neklouzala do boku na zledovatělém sněhu, pro ty je asfaltový povrch silnice výborná pochoutka. V poslední době se na běžeckých tratích objevují gumové pásy. Snáze přejedou asfaltovou silnici a někdy i celé město a navíc nepoškodí povrch běžecké trati tak jako pásy s hliníkovými příčkami. Poslední hit jsou ještě „předfrézy“ před stopovací deskou na celou její šířku, kdy spolu s gumovými pásy a frézou nastavenou na nejmenší záběr dochází k minimálnímu poškození tratí při plusových teplotách, vymrzlém prašanu a na starém zmrzlém sněhu. V tomto případě se v minimálním množství vytváří ona známá sůl a trať se rozruší jenom v místech, kde to je potřeba, tedy v místě stopy. Když jsem byl o Vánocích v Seefeldu, měli tam tři velmi zánovní stroje, všechny na gumových pásech a s předfrézou před stopaři. Na MS 2019 jsou v tomto směru připraveni dobře. Rolbu je vhodné parkovat v garáži, ale musí být zajištěno, že se přesune na tratě po sněhové podložce, aby se přejížděním nešpinil sníh. Jinak je lepší ji nechat venku na sněhu a uklidit ji do garáže pouze přes léto.

Příspěvek na rolbu?

Ministerstvo pro místní rozvoj vypisovalo v loňském roce program na pořízení zařízení na úpravu tratí. Podmínky, které bylo potřeba splnit, byly poměrně přísné, příspěvek činil maximálně 50 %. Ke všemu žádat o něj mohli hlavně podnikatelé, nikoli však zapsané spolky, což jsou všechny tělovýchovné jednoty, které vychovávají mladé lyžaře. Inu, Evropská unie implementovaná u nás, v praxi…

 

Převzato ze stránek: bezky.net